V prvních podzimních měsících jsme se opět vydali na cestu adaptačních kurzů. A to nejen pro první ročníky středních škol, ale i pro spoustu šestých tříd základních škol. Byl to skutečně nabitý začátek plný zážitků. Jak to tedy u nás doopravdy vypadalo?
Naše sezóna nezačala až s prvním programem, ale už pár dní předtím, kdy jsme se jakožto členové lektorského týmu sešli, abychom si připomněli klíčové aktivity, které nás čekaly, a zároveň se znovu naladili na společnou vlnu.
První týden byl ze všech nejnaplněnější. V Ratiboři v areálu Červené se začaly odehrávat adaptační kurzy pro SOŠ Josefa Sousedíka Vsetín. Setkali jsme se s velmi různorodými třídami, od čistě chlapeckých přes dívčí až po smíšené kolektivy. S každou třídou byla práce jiná, ale každá část programu napomohla každé skupině trochu jinak. Do aktivit se zapojili i mnozí učitelé, což třídám jedině prospělo. Studenti viděli, že do programu jdou společně s nimi a nebojí se vystoupit ze své běžné role. Během tohoto času jsme se setkali s více než stovkou účastníků.
SOŠ Josefa Sousedíka však nebyla jediným učilištěm, pro které jsme uspořádali adaptační kurzy. Další školou byla SŠ informatiky, elektrotechniky a řemesel Rožnov pod Radhoštěm, pro kterou jsme realizovali programy v SVČ Domeček ve Valašském Meziříčí. Během jednodenních dopoledních programů jsme se setkali se 7 třídami, z nichž se zúčastnily jak učební obory, tak obory s maturitou. Některé třídy byly více rozvážné a přemýšlivé a sedly jim komunikativní aktivity, jiné byly zase nastavené na adrenalinové výzvy, takže každý si mohl na programu najít to své.
Po dvou týdnech v Červených vystřídali SOŠ Josefa Sousedíka studenti ISŠ COP Valašské Meziříčí. Nejvíce je stmelily zážitkové aktivity jako například lezení na pivní bedny. Počet se v těchto dnech vyšplhal nad sedm desítek účastníků.
A do SVČ Domeček ve Valašském Meziříčí jsme ještě zavítali na jedno dopoledne, abychom uskutečnili adaptační kurz pro OA Valašské Meziříčí. Byl to velmi intenzivní program pro 5 tříd prvních ročníků. Počasí nám moc nepřálo, ale i přes tuto drobnost byl program plný různorodých aktivit a studenti mohli rozvíjet schopnosti, které napomáhají spolupráci a vzájemnému poznání.
Jak jsem již avizovala v úvodu článku, střední školy nebyly naše jediná skupina, se kterou jsme se tento podzim setkali. Pracovali jsme také s řadou základních škol, především se žáky šestých tříd.
První dva zářijové týdny jsme strávili čas v útulném horském hotelu Kohútka, kam za námi přijely šesté třídy ze ZŠ Zlín Slovenská, které právě udělaly krok do nové životní etapy. Hlavním úkolem lektorů bylo podchytit problémy ve třídních kolektivech a pomoct jim spolu lépe komunikovat. Dalším velkým úkolem bylo pomocí společného rituálu uzavřít kapitolu prvního stupně a uvítat žáky mezi těmi staršími na druhém stupni.
ZŠ Slovenskou následně na Kohútce vystřídala ZŠ Valašská Polanka. V tomto čase se však horské počasí už s námi tolik nekamarádilo a museli jsme značnou část programu přesunout do vnitřních prostor. Zároveň jsme však naštěstí stihli i pro tyto třídy udělat onen přechodový rituál, který nebyl jednoduchý, ale díky vzájemné komunikaci jej žáci úspěšně zvládli.
V neposlední řadě se naším třetím hlavním působištěm stala chata v Kateřinických Březinách. Zde jsme uvítali tři 6. třídy ze ZŠ Vsetín, Rokytnice. Během tří nabitých dní jsme poznali různé třídní kolektivy, které se v krásném a poklidném prostředí mohly poznat jinak než ve školních lavicích.
Tohle vše byly naše velké projekty, ale nebyly jediné. Během celého září a října nás čekalo ještě mnoho dalších jednodenních či dvoudenních programů pro školy z Liptálu, Kateřinic, Vsetína (Sychrov a Trávníky), Růžďky, Uherského Brodu, Zlína či Vizovic, které byly také velmi intenzivní.
Za úspěšným průběhem celé sezóny stála důkladná příprava pod vedením Lukáše Kamase. Díky němu mohlo do terénu vyrazit celkem 25 lektorů týmu TAKODA, kteří odvedli skvělou práci a pomohli novým kolektivům vytvořit pevnější vztahy.
Děkujeme všem školám za důvěru, kterou nám projevily. Věříme, že naši spolupráci budeme i nadále rozvíjet.
Anna Kateřina Konečná, lektorka TAKODY
